Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Není to tak dávno, co jsem se tu rozplýval nad novým albem amerického black-gaze-blue-grass one man projektu PANOPTICON. Než stihlo opadat listí z dubu, milovník horníků, banja a Kentucky Austin L. Lunn se vrací s albem laděným stylově do podzimních barev. A je nad slunce jasné, že milovníci téhle post-větve black metalu, která inklinuje k plachým melodiím a netradičním náladám, mají zase červený poplach.
Osobně bych intenzitu opatrně snížil na žlutou. Po desce „Roads to the North“, která skvělým způsobem evokovala všechny cesty metalové zimy, končící u harmonického krbu blue-grassových odrhovaček, je novinka „Autumn Eternal“ o poznání monolitičtějším (rozuměj: méně pestrým) albem, na němž se milovníci mládkovské romantiky potěší jen v úvodním tráčku „Tamarack’s Gold Return“, v němž Austin jedinkrát popustí uzdu své lásce pro rurální blue-grassovou instrumentaci.
Zbytek alba se nese v přísnějším duchu blackmetalových blast beatů, snivých erupcí melodických kytar a Lunnova skřehotu, který tu a tam nahradí čistý vokální přednes. PANOPTICON je v těchto polohách samozřejmě naprosto suverénní – je tu cítit vkusná harmonie mezi agresivitou a impresemi, kvalitní struktura skladeb, které se vyvíjejí a mění nálady. V „Sleep to the Sound of Waves Crashing“ lze celkem jasně zaslechnout ozvuky Austinova milovaného skandinávského blacku v epické formě, v jaké ho proslavili klasičtí SATYRICON. V následných „Pale Ghost“ výrazná shoe-gazová linka napojená na nekompromisní metalový základ zahřeje všechny, kteří mají pocit, že ALCEST vysublimovali do lepivé limonády. Škoda, že zbytek alba už je pak jen solidní sbírkou opadavé nálady.
PANOPTICON na novince potvrzují příslušnost ke špičce žánru, který z podzemí vystoupal do hledáčku prestižních trendy serverů i posluchačů. Na rozdíl od nových desek MYRKUR nebo DEAFHEAVEN, v nichž se pohybujeme na pomezí dobrého metalu a módní pózy, je „Autumn Eternal“ plně uvěřitelnou, i když určitě ne dokonalou deskou.
Tracklist
Tamarack's Gold Returns
Into The North Woods
Autumn Eternal
Oaks Ablaze
Sleep To The Sound Of The Waves Crashing
Pale Ghosts
A Superior Lament
The Winds Farewell
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.